Zázrak života

Před časem jsem viděl v televizi film o jihlavské zoo. Byla to taková pohodlná a hodně intenzívní návštěva zoologické zahrady; na rozdíl od reálných návštěv byla na obrazovce všechna zvířata v akci, a nejen v klecích a výbězích, ale např. i v pracovně paní ředitelky. Při sledování jsem se nesnažil jednotlivé exempláře vnímat jako zástupce příslušných kmenů, tříd, řádů, rodů či druhů, nýbrž sledoval jsem jejich chování a při tom jsem si uvědomoval, že sleduji projevy zázraku života. Z fyziky známý druhý termodynamický zákon říká, že příroda (svět, vesmír) směřuje ke stavu stále větší neuspořádanosti, k vyrovnávání teplot, v jakémsi dalekém horizontu pak k tepelné smrti. Předpokládá se, že tento zákon platí obecně, a skutečnost, že s životem souvisí růst uspořádanosti (a s tím i schopnosti vnímat, učit se, vytvářet vztahy, mít rád… ), se vysvětluje tím, že živé systémy jsou otevřené, že přijímají z vnějšku energii. Fenomén života tak nemusí fyzikům dělat starosti, že by jeden z jejich nejpozoruhodnějších zákonů neplatil, nicméně k vysvětlení existence života to nestačí. Nejde jen o život jednotlivců, ale o celý tak nesmírně komplexní a nejrozmanitějšími vazbami propojený celek, jímž je život jako takový. Pod vlivem karteziánského myšlení jsme si zvykli vnímat jednotlivé živé tvory, především lidi či domácí zvířata, především "mazlíčky", koně a případně i nějakou tu kravičku, prasátko nebo slepičku. Že součástí zemského života jsou třeba i nejbizarnější mořští živočichové, nesmírně užitečné žížaly, a také všechny rostliny, to si často neuvědomujeme. Z medicíny a psychologie víme, jak moc toho o lidském životě nevíme. U dalších živočichů máme ještě větší mezery, zvláště pokud jde o jejich citový život, a o citovém životě rostlin nevíme téměř nic, i když některé výzkumy už naznačují, že stromy určitý citový život mají.

Život je zázrak. Neodporuje fyzikálním zákonům. Zázraky nejsou porušením přírodních zákonů, které jsou součástí Bohem stvořeného světa. Zázraky znamenají, že nastává něco z hlediska těchto zákonů sice možného, avšak velice nepravděpodobného. A tím život je, život jedinců, a především život jako takový, život jako globální skutečnost.  Víme, že jednotliví živí tvorové se navzájem z nejrůznějších důvodů potřebují, a mezi tyto důvody patří i potravní řetězce. Každá potrava znamená obětovat nějaký život, když ne živočišný, tak aspoň rostlinný (Gn.1,29; 9,3). Taková oběť je nutná, a jde o to, aby nebyla zbytečná. Lidský život je dnes v naší civilizaci vysoce ceněn. Pro záchranu života jednotlivce se vyvíjí velké úsilí. Nicméně neměli bychom zapomínat, že zázrak života se projevuje i v případě zvířat a rostlin. I živočišný a rostlinný život zasluhuje pozornost a obdiv. A život jako provázaný celek se může dobře rozvíjet jen na zdravé, nekontaminované planetě Zemi s funkčními regulačními mechanismy, s vhodným složením atmosféry, čistou vodou, zdravou půdou a zdravými lesy.

Pán Ježíš před svým nanebevstoupením dal svým učedníkům poslání (Mt.28,18-20): "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal." Země s úžasným zázrakem života potřebuje svědky Kristovy, kteří milujíce Boha celými svými osobnostmi do svého svědectví vloží i potřebu citlivosti a úcty k Božímu stvořitelskému dílu, k zázraku života.

Jiří Nečas

Praha 10/10/2017