Nebudeš mít jiného boha

"Nebudeš mít jiného boha mimo mne." To čteme v prvním přikázání Desatera (Ex 20,3). Mohlo by se zdát, že ateisté, aniž by jim o to šlo, toto přikázání splňují. Vždyť oni nevěří v žádného boha! Nicméně i oni boha mají a uctívají ho. Je sice jiný než jsou ti, které známe z učebnic dějepisu z kapitol o Řecích, Římanech, starých Slovanech či dávných zámořských civilizacích, ale jeho kult je neméně výrazný. A, žel, sloužíme mu často i my, kdo se hlásíme k Hospodinu, Bohu Abrahamovu, Izákovu a Jákobovu, k Bohu, který poslal na svět Spasitele Ježíše Krista. Ten před ním varuje ve svém Kázání na hoře, když říká "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. ... Nemůžete sloužit Bohu i majetku" (Mt 6,24). Tento moderní pohanský bůh vystupuje prostřednictvím hrubého domácího produktu (HDP), jehož růst je jedním z nejdůležitějších cílů dnešního člověka v naší civilizační oblasti. Už před padesáti lety před ním jako ohyzdnou modlou vyslovil varování ekonom Herman Daly, profesor Marylandské university a analytik Světové banky. A od té doby se stal ještě nebezpečnějším. Vývoj klimatu je alarmující, Evropská unie a další státy si proto dávají ambiciózní cíle, které však jsou se zmíněným růstovým ekonomickým paradigmatem sotva slučitelné. Kněží onoho moderního pohanského boha namítají, že růst HDP nemusí nutně znamenat růst materiální spotřeby, což je sice pravda, ovšem poněkud alibistická, neboť zkušenost ukazuje, že mezi HDP a materiální spotřebou silná kladná vazba je.

Obecně přijatá ekonomická "pravidla hry" a nutnost změnit počínání ve prospěch pozemského domova nejsou v souladu. Ukazuje nám to i nová zkušenost s koronavirovou pandemií. Místo abychom se radovali z toho, že se  podařilo omezit četné činnosti, které nejsou Zemi přátelsky nakloněny, tak jsme netrpělivě očekávali, kdy se budeme moci vrátit k "předkovidovému" stavu. Týká se to ve značné míře letecké dopravy a dalekého cestování vůbec. Teď zas musejí omezit výrobu automobilky; chybějí dodávky čipů z Asie. Závislost ekonomiky na dalekých dodavatelích není dobrá, nicméně v současné době je aut až příliš moc, ta v nezanedbatelné míře zatěžují životní prostředí, takže omezení jejich výroby v podstatě dobré je, jenže se nevejde do fungování naší ekonomiky a platy za nevykonanou práci podporují inflaci s neblahými sociálními důsledky. Řešení zřejmě neznáme. Změna ekonomického systému se ukazuje jako nutná, přičemž s jeho umělým či násilným přepracováváním máme špatné zkušenosti. A nejen my.

Krátce před citovanými Ježíšovými slovy o nemožnosti sloužit dvěma pánům čteme Jeho slova: "Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." Skládání pokladu v HDP vede do slepé uličky, či přímo ke zkáze. Ježíš nabádá ke skládání pokladu v nebi. On učí, co jsou pravé hodnoty. Jeho hodnoty Zemi neškodí. Vycházejí z lásky – k Bohu i k bližním.

Žijeme v určité kulturní oblasti, v níž existují určité zvyklosti, je zavedena určitá životní praxe. Ta zatím stále není životnímu prostředí příliš přátelská. Dokládá to i reakce společnosti na kovidová opatření a jejich příležitostné zmírňování. Ježíšovo vykupitelské dílo znamená i vykoupení ze společenských zvyklostí a praxe. Znamená i vykoupení z modloslužby, jejímiž objekty nemusejí být zrovna dávné minulosti patřící Zeus, Mars, Radegast či Perun, nýbrž i aktuální HDP, materiální životní úroveň či společenská "imidž". Pavel římské sestry a bratry varuje před přizpůsobováním se "tomuto věku" (Ř 12,2). Ježíšovi učedníci nemusejí (a nemají) přejímat styl života, který narušuje integritu Božího stvořitelského díla.

Bůh Hospodin poslal na svět Ježíše Krista, aby nám dal příklad a my šli v jeho šlépějích (1 Pt 2,21). Kristus sám je tou pravou cestou, vedoucí k životu a k usmíření; ano, i k usmíření s přírodou. On je nadějí pro svět. Jeho slova "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal" ze závěru Matoušova evangelia tak patří mezi texty týkající se životního prostředí. Svět potřebuje změnu. Vývoj klimatu vzbuzuje oprávněné obavy. Svět potřebuje evangelium. Jeho dosah je univerzální, a je i nadějí pro zemské klima.

Jiří Nečas

Praha, 12.10.2021; psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry